Chtěla jsem napsat vítězoslavný nadpis “Vybaleno!”, ale není tomu tak a asi ještě nějakou dobu nebude. Ale alespoň pomalu postupujeme… 🙂
Jak už jsme porůznu vyprávěli, balení v Praze bylo příšerné. Když přijel stěhovák pro cargo, tak zatímco on nosil krabice do auta, tak my ještě dobalovali poslední a díky špatné domluvě přijel sám, tak jsme si dost krabic odnosili do auta sami nebo se ty nejtěžší musely vzít ve dvou. K tomu se ve Vlkově kopala havárie plynu, tak byla celá ulice zavřená (naštěstí tam stěhovák nějak vjel až před dům) a krásně se oteplilo na něco přes 30 °C. Ideální na stěhování těžkých krabic z prvního patra bez výtahu. 🙂 Pak jsme teprve den před odletem začali balit věci do letadla a uklízet byt pro nové nájemce… Pro příště se to musíme naučit lépe a radostněji. Pořád jsem si říkala, máme čas, vždyť v tom bytě toho zas tak moc nemáme, ale měli jsme, a ačkoliv jsem měla pomocníky, tak poslední tři noci před odletem jsme spali tak 2-3 hodiny. Takže pro příště, nejdřív zabalíme příruční, pak kufry do letadla a zbytek naházíme do carga, ať je krabic třeba 100. (Jo a váhový limit se nám podařilo o pár kil dodržet!)
Je fakt, že je asi rozdíl, když se jede do země, kde se dají koupit běžné věci a ještě k tomu za běžné ceny nebo alespoň v běžné kvalitě… My kromě zimního a těžkých věcí brali skoro všechno včetně zásob drogerie a několika potravin alespoň na rok. Ale Jar a Ariel máme snad na celé 3 roky (a když jsme viděli místní svítivě barevný sortiment, tak jsme rádi :D). Stejně tak jsme sbalili všechno oblečení s tím, že tady nic nekoupíme a taky že ne… Takže zpátky snad pojedeme “mnohem víc” nalehko.
Na Kubě ale už šlo paradoxně se zavazadly i s cargem všechno jako po másle. Kufry nám nikdo neztratil ani neotvíral. Víza byla rychle, rezidenční kartičky byly rychle a tak jsme krabice dostali cca dva a půl týdne od příjezdu, což je tady něco téměř neuvěřitelného! Před týdnem jsme si pro věci jeli na letiště i se seznamem, kde co máme, kdyby byly nějaké problémy. Zase šlo všechno hladce a tak nám náklaďáček z počátku 50. let bezpečně dovezl věci až domů. Krabice vypadaly relativně v pořádku, navzdory dešťům a prý protékajícím střechám ve skladech přišly suché a nepromáčené, jen špinavé, ale to se hadrem lehce setřelo. Všechny krabice jsme hned otevřeli a postupně vybalujeme. K úhoně došla zatím jen jedna sklenička na sekt a dva snídaňové talíře. Bohužel zrovna naše oblíbené z Butlers (www.butlers.cz – trochu reklamy neuškodí), ze kterých se jí mnohem lépe, než z těch ikeáckých, které ale převoz přežily. No, co se dá dělat. Jo a desce stolu se trochu omlátily rohy (ano, vzali jsme si psací stůl a jsem za to dost ráda, páč tady žádný takový neseženeme a krčit se u konferenčního je děs). Další ztráty zatím nemáme. Oblečení a boty zatím vůbec nevybalujeme, protože to nemáme kam dát, tak stále točíme to, co jsme si zabalili do kufrů (ono toho nebylo zas tak málo, díky naší nezkušenosti s balením). Chtěli bychom si zkusit vyměnit byt za větší, tak jestli se podaří, tak možná zbytek vybalíme až v novém, kde snad bude víc úložných prostor.
Takže pražský stres se tak nějak vyrovnal s kubánskou “rychlostí” a doufám, že se tu do konce roku nadpis “Vybaleno!” ještě objeví. 😀
Nákupní okénko
Jo a ještě bych občas ráda měla v některých příspěvcích takové okénko, co se zrovna dá koupit v obchodech. Takže, v samošce jsou uličky, kde po celé délce a po obou stranách můžete koupit šampony, olivy (asi dvou druhů) a rajčatové protlaky, pak jsou uličky, kde polovinu tvoří sušené mléko, rýže nebo mouka – vše po jednom druhu jen jsou tam pytlíky různých velikostí. Ve čtvrtek jsme měli štěstí, zrovna přivezli místní pivo Cristal v plechovkách i ve skle, tak myslím, že tam mohlo být k dispozici tak hodinu. Jednu paletku s 24 plechovkami jsme také uchvátili – poprvé!!! – do té doby v obchodech prostě nebylo. Tajemstvím je koukat, co vozí ostatní a když je to v každém druhém vozíku, tak mají něco, co se jinde sehnat nedá. Ono to pivo měli lidi ve vozíkách po stovkách, tak ani moc přehlédnout nešlo… takže tak. Jo a nejde sehnat voda v 5litrovkách, což je trochu pitomý, tak budeme mít doma spoustu menších lahví. Nebo zkusíme sehnat/importovat nějaký filtr vody přímo na kohoutek, ale to je zatím rajská hudba budoucnosti. 🙂
