Abych taky zase jednou něco napsal… Dnes jsme šli s Monikou na rychlý oběd do restaurace Rosa Negra (ta, kde mají obří porce). Přijeli jsme na místo a zjistili jsme, že jsme v pořadí a musíme čekat venku. Což se tam stává, ale nám se to zatím nestalo. Tak jsme zvažovali, že si jídlo objednáme s sebou a dáme si ho na ambasádě, neb to by ho začali dělat hned a bylo by to rychlejší. Číšník nás přesvědčoval, že to určitě nebude na dlouho, že je před náma sice pětičlenná rodina a jedna trojice, ale že některé stoly už budou končit. No nakonec jsme čekali hodinu, než jsme se vůbec dostali dovnitř, takže já teď trčím v práci a smolím maily, které jsem chtěl mít už dávno odeslané. A stejně jsme si toho půlku odvezli, poněvadž se to tam prostě nedá sníst. A Moničin mečoun byl tuhej. To je den 🙂
Jinak manželka se začíná zapojovat do aktivit, před chvilkou jela na jógu, kterou u sebe doma pořádá manželka německého diplomata. Tak pak bude určitě referovat, jaké to bylo. Ale asi nejdřív v pondělí, zítra online nebude. A já nezaručuju, že budu mít čas sem zítra něco napsat. Tož tak.