Včera jsem byla na lekci salsy. No, kdybych měla rychlejší nohy, cit pro rytmus a pamatovala si kroky, tak by to třeba i vypadalo dobře… bohužel svaly jaksi zmizely, protože za posledních pár měsíců byl můj největší sportovní výkon trojboj – Jak poznat Ghanu a neztratit se?, Jak zorganizovat svatbu roku? A jak oběhat lékaře, úřady a poté sbalit celý byt do co nejmenšího počtu krabic? Na tužení svalů už moc času nezbylo.
S podzimem tady začal i společenský život, takže už se začínám zapojovat a zjišťovat všechny možné aktivity. Minulý týden jsem byla na józe, zrovna jsem stála v první řadě, tak jsem se děsně snažila a pak toho dva dny litovala, protože jsem se nemohla moc hýbat. Včera jsem vyrazila na salsu. Hodina a půl plná vlnění s přestávkou 5 minut na vydechnutí. Očekávala jsem nějaké učení základních kroků před zrcadlem, ale taneční parket byl plný účastníků jazykového kurzu (v rámci kterého mají i lekce salsy) a mezi nás se rozestoupili tanečníci, takže každý měl svého osobního učitele.
Byly tam i urostlí snědí Kubánci, ale já dostala subtilního tanečníka s tváří východoevropada, kterému chybělo ke kráse jen pár zubů. 🙂 Hned jsme začali s učením různých kroků a já dělala co mohla, abych mu stačila. Nejdřív jsme řešili jen základní kroky a pak se najednou rozvlnil a to jsem přestala stíhat. Takže on byl jako taková ta točící spirála a já vedle něj trochu jako kůl v plotě. 🙂 Ale užila jsem i to a na konci jsem ze sebe byla nadšená, co všechno jsem zvládla. Za tu hodinu a půl jsme toho prošli zhruba tak jako v salse za celé taneční. Když jsem o tom moc nepřemýšlela, tak mi přišlo, že vypadáme, že tančíme, ale jak jsem začala přemýšlet o krocích, tak jsem se najednou zasekla. To on vždycky jen zvedl oči vsloup a začali jsme dělat základní krok znova. No, byla to prča a příští týden to asi zkusím zas.
Jinak už jsem se seznámila s několika manželkami, tak mám echo, co se kdy kde děje, zítra ráno jdu zas na nějaké cvičení, moc jsem nepochopila, o co se jedná, ale pak bude kafe. Některé tu stíhají organizovat sebe, ostatní manželky a ještě svých 5 dětí. 🙂 Ale jsem ráda, že se tu něco děje, alespoň se zatím vůbec nenudím. A za pár dní už budu mít přečtené dvě tlusté knihy. 🙂
Už se tu taky začínáme orientovat. Jednak ve městě a jednak v obchodech. Kam pro co jít, kde je pravděpodobnost, že něco koupíme a tak. Nedá se tu sehnat třeba lepidlo nebo párátka. Ale vodu v barelech už do obchodů navezli a nám doma opravili ionizátor, tak už můžeme vařit a pít bez omezení. Teda každý má jinou teorii o místní vodě. Někdo jí pije přefiltrovanou, někdo přefiltruje převařenou vodu, jenom z ní vaří a pitnou si objednává z Evropy… nám zatím špatně není, asi ještě nějaký další filtr pořídíme, ale nechceme zase bláznit a každý den filtrovat, převařovat a pak se vody stejně bát. Mravenců je mnohem míň, zase jsme vystříkali byt sprejem a 24/7 máme zapnutý odvlhčovač proti plísním. Musím zaklepat, zatím nám nic dalšího nezplesnivělo. Jen ty záchody nám pořád vesele protékají.
Včera taky dorazily zásoby z Belgie, co jsme si objednávali v červnu. Teď se řeší další katalogové objednávky z Evropy. Zatím nám z jídla nechybí nic tak strašně moc, že bychom si objednávali třeba sýr, vodu nebo nutellu. Ale objednáváme, co tady není nebo je tak strašně drahé, že se vyplatí koupit si celou bednu na čvrt roku nebo i déle (třeba okurky, vína…). Vždycky si vzpomenu, když jsme objednávali oblečení z Quelle nebo kosmetiku z Avonu, tady je katalog, který nabízí od zahradního nábytku, přes elektroniku a kosmetiku až po jídlo. Objednávka je jednou za čtvrt roku a dorazí 3 měsíce po objednání, takže plánování a propočítávaní toho, co dojde, je tady velice důležité. 😀
Tentokrát fotky nehledejte.