Tak se opět ozývám, jsem většinu času bez internetu, tak blog trochu nabírá kubánské tempo, ale stále funguje. 🙂
Jak je to tu s tím internetem? No, moc slavné to není, ale je to jedna věc, která se tu snad velmi pomalu ale neustále zlepšuje. Mobilní internet tu TEORETICKY je (minimálně v Havaně), ale nikdo na něj nemá přístup, protože kubánský operátor přístup blokuje. Překvapivě. Je možné si pořídit u českého operátora mobilní internet v roamingu, fungovat bude rychlostí blesku, protože počet lidí, kteří o téhle formě ví, je minimum, ale vyjde to poměrně draho (300 Kč za 1 MB, tj. při používání stejně jako v ČR by to člověka vyšlo i na několik desítek tisíc měsíčně).
Takže všichni chytáme wi-fi různě po městě. Místa s internetem nejsou nijak vyznačená, nenašla jsem ani žádnou mapu “wi-fi pointů”, člověk je pozná tak, že na ulici na chodníku najednou sedí spousta lidí, kteří koukají do mobilů, tabletů a notebooků. Bohužel nejsou pokryté třeba parky nebo místa, kde by si člověk mohl sednout na lavičku nebo třeba do kavárny, prostě stojí nebo sedí na chodníku a snaží se stáhnout zprávy ze všech aplikací a zjitit, co je nového ve světě.
Ovšem ještě to není tak jednoduché, to bychom nebyli na Kubě. 🙂 Aby se člověk mohl připojit, tak potřebuje kartičku s unikátním kódem, který mu umožní se na wi-fi připojit na určitý omezený čas. Zatím vím o kartičkách na 30 a 60 minut a na 5 hodin (o pětihodinové jsme zatím jenom slyšeli, ale “naživo” jsme ji neviděli). Hodinová kartička stojí 2 CUC (50 Kč), ostatní k poměru času stejně. Jenže sehnat kartičku není tak jednoduché, v hotelech věčně nejsou nebo je přednostně prodávají svým hostům, trafiky (kam bych automaticky šla já) tu neexistují, občas je někde na ručně psané ceduli vyznačené, že prodávají kartičky, ale stává se, že je neprodají cizincům… my jsme je zatím sehnali vždycky v clubu. A jako u všeho ostatníbo platí, nakoupit jich hromadu, ať je člověk nemusí alespoň měsíc shánět. Takže, dejme tomu, že mám kartičku, našla jsem wi-fi point a připojila jsem se. Začíná se mi odpočítávat drahocenný čas na internetu a nesmím omylem zavřít okno s odpočtem času, protože pak nebudu moct odpočet přerušit a schovat si zbývající minuty na příště (což třeba u kartičky na 5 hodin může být docela blbý). Ale občas se to celé nějak zasekne a stejně nejde odpočet přerušit, jako třeba mně dneska ráno… takže tak.
My máme štěstí, protože máme jeden takový wi-fi point asi 5 minut od bytu, směrem k supermarketu (kde sice nic není, ale vždycky se jdeme znovu přesvědčit, co kdyby…), tak tady si sedneme na schody a stahujene, čteme novinky a posíláme rychlé zprávy. To si tak o víkendu řekneme “a tak co kdybychom se šli připojit a poslat nějaké fotky…”. Já mám dvě místa s internetem cestou do školy, tak každé ráno stahuji, co je nového, ale na žádné dlouhé rozepisování nebo chatování to není. Prostě připojit, stáhnout, odpojit a přečíst. Ale díky bohu, že to tu vůbec nějak funguje. 🙂
Adam má internet v práci, ale nemá čas (protože se všichni zbláznili a Kuba je teď děsně sexy a chce sem celá státní správa i firmy) a já se tam moc nedostanu, takže když už dorazím na úřad, tak mě od počítače nikdo neodlepí. Vytáhnu si seznam toho, co jsem si chtěla najít, čtu, stahuju, aktualizuju a posílám zprávy na všechny strany.
Taková je tady internetová realita. Proto odepisujeme po několika dnech a blog se plní úměrně ke kvalitě připojení (on ani na úřadě internet pořád nejde, třeba kvůli tomu, že prší – případně stačí jenom to, že jsou mraky).
Až budeme pořádně zabydlení, tak zvážíme zavedení internetu domů (satelitem nebo pevnou linkou), ale ani jedno prý není ani na skype a oboje je pekelně drahé, tak uvidíme… 🙂