Tak jsme dneska měli ve škole průzkum spokojenosti studentů, kde jsme mohli vyjádřit, co se nám líbí nebo nelíbí, co bychom změnili. Chvályhodná činnost, dalo by se říct. Až na to, že jsme na Kubě…
Nevím, jestli profesorka, která feedback vedla, byla opravdu nešťastná, nebo se jednalo o každoměsíční teatrální představení “my bychom vám strašně rádi pomohli a podmínky zlepšili, ale vše rozhoduje ředitel… my za nic nemůžeme”.
Pro představu připojuji nejlepší body programu:
Záchody jsou strašné, ale nemůžeme zaměstnat uklízečku, takže záchody uklízejí učitelé. Cože??!! A je těžké najít učitele, kteří budou pracovat za plat, který škola nabízí a ještě uklízet záchody… ale prý se nakonec pokusí najít nějakou uklízečku… nutno podotknout, že z platby jednoho studenta za měsíční kurz by mohli zaměstnat alespoň dvě uklízečky a nakoupit toaletní papír tak na čtvrt roku, ale peníze se asi investují někde jinde…
Moc studentů ve třídě. Na začátku měsíce nás bylo ve třídě 15 studentů v malé učebně. Takže jsme se neviděli, neslyšeli a v druhé polovině vyučování se ve třídě nedalo dýchat. Ty třídy jsou opravdu malé, jen taková nudle a všichni sedíme v řadě. Prý je dané pravidlo, že může být ve třídě max. 10 studentů, ale pak je další pravidlo z vyšších pater, že se žádný student nemůže odmítnout. A teď babo raď, protože kvůli platům není dostatek vyučujících, tak se nedají všechna pravidla dodržet. Takže třída, kde je přihlášených nejvíc lidí, se rozdělí na dvě, ale ostatní zůstanou namačkané. Zase je třeba říct, že minulý týden nás bylo v měsíčním kurzu 15 a dneska nás bylo už jen 6, ale to taky může o něčem vypovídat (vyučující se snaží, ale podmínky výuky se nedají přehlídnout). Takže podle Kubánců další neřešitelná situace.
Dalším bodem programu byly učebnice, v kterých můžeme listovat jen ve třídě, hlavně do nich nepsat a gramatiku a úkoly si máme vyfotit na mobil. Tak už vím, v čem to vězí. Jedna profesorka napsala všechny knihy a má autorská práva. A asi jí za dotisk nechtějí zaplatit, tak se prostě netisknou další knihy a jiné španělštiny pro cizince asi neexistují? No nevím, i kdybychom si za knihu chtěli zaplatit peníze navíc, tak to nejde. Navíc prý v celé škole není ani jedna kopírka. A kdybychom si chtěli učebnici okopírovat, tak s námi do copycentra musí jít vyučující, abychom knihu neukradli.
Stížnosti na placení kurzu v budově jiné fakulty. Všechny peníze jdou přes ekonomickou fakultu a ta si určuje pravidla. Dohodnout se asi nedokážou, tak od toho dávají ruce pryč. Takže si každý vystojí nekonečnou frontu a nejde s tím nic dělat. Já mám zaplaceno za 4 měsíce, tak už jsem svojí veselou příhodu s placením kurzu skoro zapomněla, ale někdo to absolvuje každý měsíc…
Takže výsledek schůzky byl ten, že by nám rádi kurzy zlepšili, ale vlastně to nejde a nemá to žádné řešení. Tak si říkám, jestli se na té naší fakultě pro cizince opravdu snaží a vedení jim hází klacky pod nohy, nebo je to jedna velká habaďůra. Možná lepší nevědět. Já už jsem si zvykla a snažím se nevkládat do toho žádné velké emoce, ale o dnešní schůzku jsem se chtěla podělit. Původně jsem chtěla napsat o týdnu smutku za Fidela, ale to teda zase příště. 🙂