Tenhle příspěvek už se chystám napsat od prosince, ale nějak jsem pořád nestíhal. Tudíž už poněkud ztrácí na aktuálnosti, neb to stejně tak nějak všichni dávno vědí. Nicméně slíbil jsem, že to sem napíšu, takže to píšu: koupili jsme si auto. Pro oba z nás je to první vlastní auto v životě, takže zásadní životní krok 🙂
Nikdy jsem neměl nějak extra v lásce francouzská auta, ale mé oblíbené Porsche se tu neprodává. Když tedy pominu, že i kdyby se prodávalo, tak bych na něj stejně neměl. A i kdyby se prodávalo a já na něj měl, tak bych se bál si ho tady pořídit, protože cesty jsou tu hrozné a řidiči ještě horší. Navíc ve výběru značky zde vstupuje do hry několik dalších faktorů. Málokterá automobilka tu má přímo dealera, většinu značek je nutno dovézt separátně. Což je drahé a hlavně tu pak není servis. Část značek se tu prodává (Kia, Mercedes, Toyota, Renault, Peugeot), ale jen některé mají vlastní servis (Mercedes, Peugeot). A naprostá většina prodejců požaduje platbu předem a na evropský účet. Což pro nás s platem v hotovosti a nedostatečnými úsporami v bance není to pravé ořechové. A to jsme na tom jako diplomati ještě dobře, protože spolu se státem jsme jediní, kdo si můžou auta kupovat bez daně. Kdokoli jiný, domácí i cizinci si nové auto mohou koupit pouze s daní, která činí krásných 800 %. Ne, to jsem se nepřepsal, osm set procent. To mi jako přijde dost. Proto tady taky vozový park vypadá tak, jak vypadá. Nicméně zpět k té formě placení. Peugeot tady člověku jako jediný umožňuje koupit auto na splátky (s nijak závratným navýšením) a umožňuje je platit hotově. O tom se u jakékoli jiné značky dá leda snít. Takže máme Peugeota:
Konkrétně model 2008, rok výroby 2016 (ano, je to matoucí). Je to takové pidi-SUV a máme ho rádi. Navíc modelový rok 2016 se vyznačuje tím, že má novou čelní masku, a zatím jediný exemplář modelového roku 2016 na celé Kubě jsme my. Ale to brzy skončí, protože teď se několik desítek aut dodalo státním autopůjčovnám. Tak už nebudeme tak výjimeční. Ale i tak ho budeme mít rádi, neb nutno uznat, zatím jsme velmi spokojení. Nějaké nedostatky má, tím hlavním je fakt, že se strašně špiní. Ale to je neduh, kterým tady nějak trpí úplně všechny modely všech značek.
A částečně výjimeční vlastně budeme pořád, protože máme zde velmi neobvyklou barvu, arktickou stříbrnou. Teda stříbrná jsou tu skoro všechna auta, ale tohle je stříbrné trochu jinak. Což má tři výhody a jednu nevýhodu. Výhody: je to hezké, je to nebvyklé, není na tom tolik vidět špína. Nevýhoda: když to člověk odře, tak tu barvu samozřejmě nesežene. A že už drobnou oděrku máme. To jsem takhle najížděl k nám do paláce do garáže, ale blokovalo mě popelářské auto. Neměl jsem problém počkat, ale popelář že ne, že ať ho objedu, že mezi něj a zídku se v pohodě vejdu. Tak jsem tam opatrně najížděl, pán mi ukazoval stylem “v pohodě… v pohodě… pojeď… bez problémů… jéje.” V Evropě by ho za to někdo patrně inzultoval, tady se na nějaký škrábaneček nehraje. Ale mě to samozřejmě rozčiluje.
Jinak je auto slušně vybavené a jezdí pěkně, i když za silnější motor bych se nezlobil. Ale to už bych chtěl moc. S motorem je to vůbec vtipné, protože když jsem se dovozce ptal, jakou má emisní normu, bylo mi sděleno, že “tropikalizované EURO 5”. Co to přesně znamená snad ani nechci vědět 🙂 Každopádně je to další důvod, proč auto nemíníme vozit s sebou do Prahy, až tady skončíme. Jednak na něm pravděpodobně budou znát tři roky ježdění po kubánských cestách a stání na kubánském slunci, jednak je reálné, že by byl nějaký problém s plněním právě emisních norem, a jednak i když je auto vybavené slušně, evropské verze mají pořád těch vychytávek asi tak pětkrát víc. Takže (možná naivní) představou je, že až tady budeme končit, auto prodáme nějakému jinému diplomatovi a utržené peníze pak doma v ČR použijeme na nákup nového, v evropském standardu. Ale kdoví, co bude v roce 2019, že ano…