Archiv autora: Monika

Na trhu a další radosti

Dneska jsem byla poprvé na trhu. A dobrý. 🙂 Dá se sehnat dost věcí (až budeme něco potřebovat, tak to ale určitě nebude) – avokádo, mango, guave, maracuja, okurky, rajčata (ta jsou teda taková vybledlá), špenát, koření… prostě všechno možné, jen je potřeba to všechno hned sníst. Třeba avokádo je “para hoy” (pro dnešek) nebo “para mañana” (na zítřek). Zásoby se tu nedělají, co není mražené nebo sušené, tak je po pár dnech plesnivé. Ještě jsme toho moc nekoupili a už jsme taky vyhazovali… bohužel.

Ale zpátky k trhu, udělala jsem první nákup na zkoušku, už jsme snědli půlku trsu banánů a dobrý. Ani se člověk nemusí hádat o cenu, což je po Ghaně docela úleva.  Platí se v národních pesech, tak se jedná snad konečně o místo, kde nakupují i běžní Kubánci. Večer zkusíme avokádo, mango nebo guave. Nebo všechno. Jen musíme vyzkoušet, jak je nejlepší všechny ty tropické kousky jíst.

Chtělo by to chodit na trh každý týden, ale zatím nejsem mobilní a na trh je třeba chodit dopoledne, takže mě musí někdo vzít s sebou. Auto řídit nemůžu a zatím si na to teda ani netroufnu a až dorazí krabice, tak na kolo je to dost daleko, ale nějak to vymyslíme, případně najdeme bližší trh.

Jinak se stále máme fajn, už jsme obešli několik restaurací, to poreferuje Adam. U ambasády jsou takové tři nejbližší, kam chodíme na oběd (denní menu se tu ještě neuchytilo, tak oběd trvá cca hodinu). Naše první ochutnávka jídla byla v restauraci Rosa Negra v prostorách bývalé garáže, kde připravují mega porce, jen to nemá žádné venkovní prostory a uvnitř je trochu tma a zima, dále jsme objevili v pěší vzdálenosti restauraci La Casa, kam ale přiváží celé autobusy s turisty, a zatím asi náš nejoblíbenější je El Balcón, kde se sedí venku a člověk kouká nerušeně z balkonu do dálky. No, výhled je na ulici a na nějaké ošuntělé domy, ale je to celkem pěkné. Dneska jsme byli zase v El Balcón, kde moc dobře vaří. Já měla lilkový lasagne a Adam svoje nové oblíbené jídlo “Ropa Vieja” (nebo-li “starý hadry” jak tady tomu s láskou říkáme) – každý kdo přijede, určitě vyzkouší. 🙂

A dneska se vyřešil náš velký problém, kam budeme chodit do kadeřnictví. 😉 Kousek od domu sice máme jedno malé kadeřnictví, kam se ale neodvažujeme.  Nicméně dnes jsme dostali tip na šikovného kadeřníka, který stříhá skoro celou ambasádu. Tak už můžeme nerušeně spát. 🙂

Jinak po večerech většinou zatím fandíme olympionikům, bohužel ale chytáme jen mexické a venezuelské kanály a ze všech českých sportovců jsme viděli jen volejbalistky a šermíře chvilkama v pozadí jiného zápasu. Dál zjišťujeme, co se tu dá a nedá dělat, já jsem otevřela španělštinu a pomalu už se blížím do 5. lekce. Od září chci chodit do nějaké jazykovky, tak ať nemusím do úplných začátečníků. Zatím jsem ale stejně schopná naživo říct jen “gracias”, “buenos días” a v obchodech číslovky tak do 10. 🙂

A musíme si konečně koupit strojek na odhánění komárů, náplň máme, ale strojek, který měl v bytě být, jsme neobjevili, tak snad ho někde seženeme. Jsme úplně poštípaní a stříkat se každý den doma Predátorem taky není ideální.

Už se těšíme na víkend – v sobotu půjdeme někam na minivýlet asi do botanické a v neděli snad konečně navštívíme akvárium. Mají mít mrože, tuleně a hlavně delfíny, které jsem naživo nikdy neviděla, tak se těším!

(foto opět po kliknutí na název příspěvku)

Pac a pusu, M.

Začínáme…

Slíbili jsme, že budeme psát blog, tak ho po týdnu a půl v Havaně konečně spouštíme.

Asi se nebude jednat o nějaké velké literární dílo, já cit pro sloh postrádám a Adam nemá moc čas, ale chceme sem psát zážitky z našeho pobytu, postřehy, pocity a tak nějak sdílet běžný život rozmazleného Evropana v režimu, kde největším bohatstvím jsou krásy přírody. Samozřejmě nahrajeme také fotky a možná i videa, záleží, jaká bude zrovna rychlost připojení.

Ale pro začátek…

… bydlí se nám dobře, 80 % spokojenosti tvoří bazén na střeše, kam chodí jen pár dalších nájemců domu. Mezi další zásadní výhody patří kabelovka, která je v čase olympiády k nezaplacení. Ale jinak byt je fajn, jen má dva mínusy, které bychom rádi eliminovali a to jsou mravenci a plíseň. Větráme, větráme, větráme, ale plíseň je tu prý všude a sprej na mravence nejde bohužel použít v kuchyni, tak budeme hledat řešení dál. Snídaně na balkoně má ale taky hodně do sebe (pokud pod židlí neštípou mravenci) a v pěší blízkosti máme skvělou džusárnu a dobrou zmrzlinárnu, do kterých se sjíždí lidi z širokého okolí. Takže adresa ideální a vlastně bydlíme v takovém paláci, neboť náš dům se jmenuje Habana Palace.

… z obchodů jsme byli na začátku nadšení, dokud jsme nezačali něco potřebovat. 🙂 Supermarket vypadá tak, že je k mání to, co zrovna přijelo. Takže ačkoliv my sháníme mýdlo, tak všude mají klidně dvě uličky plné šamponů, ale mýdlo prostě není. A dvě uličky plné šamponů může znamenat klidně to, že je to jeden druh jednoho šamponu, takže celá ulička má zleva doprava odshora dolů stejnou barvu. 🙂 Intenzivně také sháníme vajíčka, protože už jsem sehnala skoro všechno do bábovky, ale vejce chybí a třetí týden jíst k snídani suchary se sýrem nebo marmeládou už není moc velká zábava. Nic moc jiného snídaňového jsme zatím nesehnali a müsli nám teprve dorazí spolu s dalšími věcmi. A postrádáme taky zeleninu (ne že bychom jí v Praze nějak extra jedli, ale tam stačilo zajít na začátek jakéhokoliv supermarketu), ta v obchodech není a trhy prý mají zboží tak nějak jenom dopoledne, tak to jsme ještě nestihli.

… horko je tu veliké, naštěstí nám funguje klimatizace. Přes den se na sluníčku nedá vydržet a ve stínu je taky vedro (na balkoně ve stínu míváme cca 36 °C). Takže do bazénu chodíme ráno nebo večer a zbytek dne se zatím schováváme vevnitř. Srpen je ale prý nejhorší, tak si počkáme a pak vyrazíme na nějaké celodenní poznávání města.

… město je krásné a veteráni jezdí všude. Ale je to krása zakonzervovaného města, které se jen velmi pomalu sune dopředu. V historickém centru je prý přes 900 budov historického významu (Lonely Planet, 2016) a naštěstí existuje místní agentura, která vydělává v cestovním ruchu a peníze dává do oprav budov v centru města. Na první pohled jsou ale v centru i mimo všechny budovy zchátralé, špinavé a zašlé. S pocitem páni, to musela být ale nádhera. Teď se tomu říká, že to “má atmosféru”. Atmosféru to má, když je tu člověk na dovolené a vrací se pak do pohodlí, ale žít se v tom moc nedá. My se ale těšíme, až vyrazíme do ulic a zjistíme, jaký je podrobnější pohled na centrum města.

Máme se dobře. 🙂

(pokud na tomto místě nevidíte fotky, tak klikněte na název příspěvku)