Slíbili jsme, že budeme psát blog, tak ho po týdnu a půl v Havaně konečně spouštíme.
Asi se nebude jednat o nějaké velké literární dílo, já cit pro sloh postrádám a Adam nemá moc čas, ale chceme sem psát zážitky z našeho pobytu, postřehy, pocity a tak nějak sdílet běžný život rozmazleného Evropana v režimu, kde největším bohatstvím jsou krásy přírody. Samozřejmě nahrajeme také fotky a možná i videa, záleží, jaká bude zrovna rychlost připojení.
Ale pro začátek…
… bydlí se nám dobře, 80 % spokojenosti tvoří bazén na střeše, kam chodí jen pár dalších nájemců domu. Mezi další zásadní výhody patří kabelovka, která je v čase olympiády k nezaplacení. Ale jinak byt je fajn, jen má dva mínusy, které bychom rádi eliminovali a to jsou mravenci a plíseň. Větráme, větráme, větráme, ale plíseň je tu prý všude a sprej na mravence nejde bohužel použít v kuchyni, tak budeme hledat řešení dál. Snídaně na balkoně má ale taky hodně do sebe (pokud pod židlí neštípou mravenci) a v pěší blízkosti máme skvělou džusárnu a dobrou zmrzlinárnu, do kterých se sjíždí lidi z širokého okolí. Takže adresa ideální a vlastně bydlíme v takovém paláci, neboť náš dům se jmenuje Habana Palace.
… z obchodů jsme byli na začátku nadšení, dokud jsme nezačali něco potřebovat. 🙂 Supermarket vypadá tak, že je k mání to, co zrovna přijelo. Takže ačkoliv my sháníme mýdlo, tak všude mají klidně dvě uličky plné šamponů, ale mýdlo prostě není. A dvě uličky plné šamponů může znamenat klidně to, že je to jeden druh jednoho šamponu, takže celá ulička má zleva doprava odshora dolů stejnou barvu. 🙂 Intenzivně také sháníme vajíčka, protože už jsem sehnala skoro všechno do bábovky, ale vejce chybí a třetí týden jíst k snídani suchary se sýrem nebo marmeládou už není moc velká zábava. Nic moc jiného snídaňového jsme zatím nesehnali a müsli nám teprve dorazí spolu s dalšími věcmi. A postrádáme taky zeleninu (ne že bychom jí v Praze nějak extra jedli, ale tam stačilo zajít na začátek jakéhokoliv supermarketu), ta v obchodech není a trhy prý mají zboží tak nějak jenom dopoledne, tak to jsme ještě nestihli.
… horko je tu veliké, naštěstí nám funguje klimatizace. Přes den se na sluníčku nedá vydržet a ve stínu je taky vedro (na balkoně ve stínu míváme cca 36 °C). Takže do bazénu chodíme ráno nebo večer a zbytek dne se zatím schováváme vevnitř. Srpen je ale prý nejhorší, tak si počkáme a pak vyrazíme na nějaké celodenní poznávání města.
… město je krásné a veteráni jezdí všude. Ale je to krása zakonzervovaného města, které se jen velmi pomalu sune dopředu. V historickém centru je prý přes 900 budov historického významu (Lonely Planet, 2016) a naštěstí existuje místní agentura, která vydělává v cestovním ruchu a peníze dává do oprav budov v centru města. Na první pohled jsou ale v centru i mimo všechny budovy zchátralé, špinavé a zašlé. S pocitem páni, to musela být ale nádhera. Teď se tomu říká, že to “má atmosféru”. Atmosféru to má, když je tu člověk na dovolené a vrací se pak do pohodlí, ale žít se v tom moc nedá. My se ale těšíme, až vyrazíme do ulic a zjistíme, jaký je podrobnější pohled na centrum města.
Máme se dobře. 🙂
(pokud na tomto místě nevidíte fotky, tak klikněte na název příspěvku)